Tvoříme příběh...

4. června 2011 v 19:14 | Lee

Ahojky :) Vítám vás u další soutěže... Tentokrát to ale nebude obyčejná soutěž, na vítěze.. Bude to soutěž kde bude jen jedno kolo a všichni dohormady budeme tvořit příběh... Bude to probíhat následovně: Já začnu tvořit příběh a vy ho budete v komentářích pokračovat a vždycky navěžete příběh na předchozí komentář.. Snad chápete... :)
Na konci soutěže zveřejím blogy všech, kteří se zúčastnili a celý příběh sem dám... Pokud přidají dva článek na stejné pokračování, beru toho prvního.. Jinak prosím, do komentářů pište POUZE příběh, ať v tom nemám zmatek.. Děkuji a snad se vám co nejvíce zapojí.. Tak já začnu:

Hlasitě zahřmělo a venku se spustila bouřka.. Já seděla v boxe u malého hříbátka a svou roztřesenou rukou jsem ho pomalu hladila po šíji... Cítila jsem tlukot jeho srdce, cítila jsem jeho dech, ale také jsem cítila obrosvské odhlodlání a naději...
Psaní ukončeno !!!!
 


Komentáře

1 Kobyla♥ Kobyla♥ | Web | 4. června 2011 v 20:20

Znovu hlasitě zahřmělo a já nechtěla od toho roztomilého hříbátka odejít.

2 Jolly // AFFS Jolly // AFFS | Web | 4. června 2011 v 22:38

[1]: Bylo mi u něj dobře. Cítila jsem svobodu. Nechtěla jsem se vrátit domů. Stejně bych jenom poslouchala mamčiny řeči, jak jsou koně nebezpeční...

3 /*TeZzy*/ /*TeZzy*/ | 5. června 2011 v 10:57

Věděla jsem, že se po mně možná mamka shání, ale bylo mi to jedno.. Vzala mi mou největší lásku - koně. A já tady teď musím být, nesmím to hříbě nechat umřít !!!

4 Vali K. Vali K. | 5. června 2011 v 11:13

[3]: A zase zahřmělo. Nechtělo se mi domů.

5 Jolly // AFFS Jolly // AFFS | Web | 5. června 2011 v 11:37

[4]: Bylo mi jasné, že první místo, kam půjde máma hledat bude stáj. Musela jsem něco vymyslet, nechci přijít o dalšího koně.Kdyby mě tady našla s hříbětem, byl by to jeho konec ...

6 Áďa Áďa | 5. června 2011 v 17:30

[5]: Usilovně jsem přemýšlela co s tím udělám.Ale jediným možným řešení co udělat bylo vzít si hříbě a někam ho shovat.Popadla jsem svou nepromokavou bundu a přikrila hříbě.Opatrně jsem se zvedla a vyběhla ven do velkého lijáku který bouchal na dřevenou budovu stájí.Bylo to hrozné.Hříbě se snažilo hluboce dýchat ale jen tak tak se nadechlo.Zastavila jsem u komory na seno.Toj e ono pomyslila jsem si a zalezla do malé dřevěné kůlničky vonící senem a ovsem.Posadila jsem se do sena a položila hříbě vedle sebe.Byla jsem ráda a také jsem doufala,že mě máma nenajde.V tom v mezerách mězy dřevy prosvítylo světlo aut.Moje máma.Vběhla do stájí ale tam byli jen velcí koně a po mě ani vidu ani slechu.Pak už bylo jen vidět,jak auto odjíždí... .

7 Kobyla♥ Kobyla♥ | Web | 12. června 2011 v 20:20

[6]: Byla jsem ráda, že mě máma nenašla a chctěla jsem být prostě sama. Ať si máma jde kam chce, mě je to jedno. Nikdy jí to neodpustím

8 Týna Týna | Web | 19. června 2011 v 9:18

[7]: Hladila jsem hříbě po jeho sametovém krku s nadějí - nesmí umřít! Musí žít! Bylo mi hrozně... Hřmělo čím dál tím víc, blesky šlehaly, rozpršelo se víc a víc, byl to jeden velký liják a já byla ráda, že teď nemusím být venku.

9 Kissy ˇ-ˇ ♥ Kissy ˇ-ˇ ♥ | 20. června 2011 v 19:10

[8]: Řekla jsem si, že v "úkrytu" ještě chvilku počkám, kdyby se ještě máma vrátila... Ale já domů nepojedu !! Ani kdyby mě měli zabít.. Chci tu být.. Nechci, tady to ubohé hříbátko nechat.. A ani nemůžu.. Nikdy bych si to neodpustila... Asi po dvaceti minutách jsem se opatrně vrátila do stáje.. Venku už byla skoro tma, a i když mi byla šílená zima a měla jsem hlad, nemohla jsem ještě dnes domů.... Celou noc jsem musela být u hříbátka a ať jsem se já sebevíc trápila, věděla jsem, že hříbě se trápí mnohem, ale mnohem víc než já.......

10 Kobyla♥ Kobyla♥ | Web | 21. června 2011 v 16:15

Bylo mi ho strašně líto a nevěděla jsem co dělat, nikdy mi ještě nebylo tak hrozně, jako teď.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama