Leden 2011

Unkas..a Jessica..

1. ledna 2011 v 3:39 | horses-niki
Byla jednou jedna holka jmenovala se Jessica,milovala koně..Ale její rodiče byli chudí..a tak si koně nemohli dovolit.
Jessica byla z toho nešťastná..ale jednou když jela na kole lesem najednou z křoví vyběhl kůň..Jessica se tak vyděsila že spadla z kola.Naštěstí ji nic nebylo..
Koně vzala sebou domů..na druhý den našli jeho majitele a Jessica byla smutná..Pojmenovala ho Unkas..
Když odjížděl Jessica moc brečela..Jednou když šla na procházku se svým psem Brokem došla na konec města kde byla malá farma..tam si všimla že je tam Unkas..Byla moc ráda že ho vidí..Začala se s ním mazlit..ale najednou tam přišel nějaký pán a zeptal se Jessicy co tu chce..a ona říkala že ona je ta která našla Unkase..
Toho pána to vbc nezajímalo..Ale Jessicu něco napadlo..a tak se pánovi představila..dozvěděla se že pán se jmenuje David...a tak si začali Tykat..
Jessica tam začala chodit a pracovala tam..a jednou řekl David že je čas aby spolu jeli na vyjiždku..Jessica byla radostí bez sebe..když byly na vyjiždce potkala Jessica na koni své 2 nepřitelkyně..a ony začaly nadávat že prý Pintové neumí skákat..
Ale David říkal že Unkas je dobrý skokan..A tak jednou Jessica šla nakoupit a viděla na zdi v obchodu pověšený plakát a tam bylo napsané že se bude konat velký závod..!!
Jessica se vsadila se svýma nepřítelkiněma že se do toho závodu přihlasí taky..
A tak s Davidem trénovali Unkase..Jednou přišla Jessica do stáje a viděla že Unkas leží na zemi ve stájí a těžce dýcha..hned běžela za Davidem..a ten zavolal veterináře..Ten ihned přijel a zjistil že má koliku..a říkal že jestli se do 24 hodin nepostaví tak že je s ním konec..
Všichni o něho měli strach..když se za ním šla Jessica podívat tak už byl postavený ve stáji všichni byli upe šťastní..!!!Když byl ten velký den..tak byli všichni nervozní..
Když byl na řade Unkas ve skákání tak se všichni divili že Pinto a v takovém slavném závodu?..To nemůže vyhrát..!!
Všechny překážky zvládl i s velikou elegancí..všichni upe žasli..
Nakonec to Unkas vyhrál...Dostali peníze na to aby spravili statek..a David Jessice daroval Unkase..a ještě spolu tolikrát závodili..a určitě závodí až do dnes..

Marengo

1. ledna 2011 v 3:21 | horses-niki
Ačkoliv Napoleon I. měl jako císař ke své osobní potřebě 130 koní, přecejen je v obecném podvědomí spojen s malým bílým arabským hřebcem, kterého pojmenoval po bitvě z roku 1800 a který svého pána nosil s pozoruhodnou odvahou. Marengo, pocházející pravděpodobně za slavného hřebčína El Nasari, byl dovezen jako šestiletý z Egypta v roce 1799 po bitvě u Abukiru. V kohoutku měřil pouze 145cm, ale to právě Napoleonovi dokonale vyhovovalo, protože byl zavalitý a měl krátké nohy. Ve srovnání s Hlavním podkoním, nebyl dobrým a už vůbec ne elegantním jezdcem. na své koně byl tvrdý. Je zaznamenáno, že si před snídaní vyjel 80km z Vídně na Semmering a jednou cválal 129km z Valladolidu do Burgosu, stihl to za pět hodin. Marengo měl zřejmě vynikající, mimořádnou konstituci. Byl rychlý, obratný, v palbě naprosto spolehlivý a odvážný - což byla vlastnost, která nechyběla ani jeho císařskému pánovi, jehož přítomnost v kritických okamžicích povzbuzovala a naplňovala nadšením francouzská vojska. Marengo byl během své kariéry osmkrát raněn. Nesl Napoleona v bitvě u Slavkova(1805), u Jeny (1806), u Wagramu(1809) a konečně u Waterloo(1815). Byl také mezi 52 koňmi. které Napoleon vzal sebou na neblahé tažení do Ruska v roce 1812. přežil strašlivý ústup od Moskvy. Jednou však na zledovatělé cestě polekal zajíce a císaře shodil. Zpráva o tomto pádu snížila morálku vojska a obecně se považovala za špatné znamení pro budoucnost. Po porážce u Waterloo byl Marengo chycen a lordem Petrem dovezen do Anglie, kde ho granátnické gardy koupil generál J.J. Angerstein. Marengo se dostal do hřebčína v New Barnes poblíž Ely, kde žil 27 let. Uhynul ve věku 38let. jeho kostra, které chybí jednou kopyto, stojí v národním vojenském muzeu v Sandhurstu. Z chybějícího kopyta dal generál Angerstein vyrobit tabatěrku a věnoval ji důstojníkům gardové brigády.


Eclipse

1. ledna 2011 v 3:20 | horses-niki
Proč jsou někteří dostihoví koně lepší než jiní?zaměstnává trenéry, majitele, jezdce i laickou veřejnost. Částečnou odpověď se nyní pokoušejí nalézt britští vědci z Ústavu pro zdraví zvířat v anglickém Newmarketu a středem zájmu jejich výzkumu je slavný ECLIPSE, zakladatel významné linie plnokrevníků, z níž pocházejí více než tři stovky šampiónů. Hřebcovy ostatky jsou uloženy v královské veterinární klinice. Přestože v dnešní době vědci díky moderním technologiím dokáží získat genetický materiál ze starých kosterních pozůstatků, tentokrát si pro svoje bádání si vybrali jeho zub, jelikož se na něm DNA uchovává lépe a déle. Eclipsovu genetickou výbavu chtějí porovnat s geny současných plnokrevníků. Výsledkem by měly být testy, které by poodhalovaly, jací koně mají tu správnou genetickou "zásobu" na to, aby vyhrávali dostihy a stali se tak šampióny. A tak nejslavnější rychlonožka dostihových dějin co nevidět doplní mozaiku genové mapy, která již obsahuje kompletní informace o DNA lidí, psů, šimpanzů a kuřat. K důkladnému prozkoumání genetiky koní přispějí také ostatky dalších úspěšných koní z 19.století - Hermita a St.Simona. Vědci již dříve přišli na skutečnost, že současní špičkoví dostihoví koně ve Velké Británii mají společného více, než by se zdálo: původ z malé skupiny ani ne tří desítek koní dovezených na začátku 17.století z Blízkého východu a ze severní Ameriky.

Seznamte se, Jeho Veličenstvo Eclipse(Marske-Spilleta)

Eclipse (Marske - Spilleta), který je označován za nejlepšího dostihového koně všech dob, vzešel z excelentního spojení. V přímé otcovské linii měl díky Marskemu krev Darley Arabiana a matka Spilleta byla vnučkou Godolphin Barba. Eclipse se narodil v hřebčíně Viléma Augusta, vévody z Cumberlandu, v den zatmění slunce 5.dubna 1764. Znamenitý chovatel, zapálený turfman a v neposlední řadě nadšený sázkař zemřel dříve, než jeho ryzáček s černými skvrnami na zadečku a velkou bílou lysinkou dosáhl prvního roku. Z dražby putoval vzdorovitý hřebec k obchodníkovi Wildmanovi a posléze se do hry přimíchal i plukovník Dennis O´Kelly, který včas rozpoznal Eclipsovy kvality a odkoupil ho. Podle zvyklostí doby zahájil trénink až jako pětiletý. Psal se rok 1769 a každý z jeho tréninkových výsledků, navzdory pečlivému utajení, se stal všedním tématem nejenom pro sázkaře. Hned v prvním životním startu své soupeře zesměšnil, v okamžiku, kdy probíhal cílem, žádný z ostatních koní nebyl ještě ani na distanci. Cílový rozhodčí vyřkl oficiální výrok "Eclipse první, zbytek nikde". V průběhu dvou sezón (1769-1770) vyhrál všech 18 dostihů, ve kterých startoval. Vždy o deset až dvacet délek, žádný žokej ho nikdy nemusel pobídnout bičem ani v té době používanými ostruhami. Uběhl 63 míle, dalších 1.400 mil ušel po cestách mezi závodišti (Wichester, Newmarket, Salisbury, Canterbury, Nottingham, Lawes, Lichfield, York, Ascot, Lincoln, Guilford). Jeho jediný cvalový skok měřil 8,5 m. Ostatní majitelé ho logicky začali nenávidět. Výhružné dopisy a nezájem soupeřů postavit se proti němu ukončily hřebcovu hvězdnou kariéru. V roce 1771 přešel do chovu, kryl 50 klisen ročně (za nemalý poplatek) až do své smrti ve stáří 25 let. Zanechal po sobě 335 vítězných potomků a dnes prakticky neexistuje rodokmen, ve kterém by se jeho jméno neobjevilo. Při pitvě vyšlo najevo, že jeho srdce mělo téměř dvojnásobný rozměr oproti normálu a kosti měl pevné jako z ocele. Jeho jemné žíně jsou vpleteny do rukojeti biče, který král Karel II. věnoval jako putovní trofej pro majitele nejlepšího anglického koně roku a dodnes je nesmírnou ctí stisknout v ruce tuto vzácnou památku.


Arva

1. ledna 2011 v 3:19 | horses-niki

Příběh:

PROLOG

17. března 1874 se v Maďarsku narodila Kincsem. Nejslavnější klisna, která kdy na dostihových drahách běhala. Ač po narození příliš slibně nevypadala, na zelených oválech předváděla věci nevídané. Uměla se bravurně poprat se soupeři z řad klisen i hřebců. Kincsem, první klisna - nositelka klasické trojkoruny. Kincsem, vítězka všech svých čtyřiapadesáti životních startů. Kincsem neporažená, ba přímo neporazitelná! Přesně o 111 let později, tedy 17. března 1985, spatřila v napajedelském hřebčíně světlo světa subtilní ryzá klisnička...
Kostrbaté jarní sluníčko zatím jen nesměle nakukuje oknem do boxu, kde se přednedávnem udál zázrak zrození. Klisnička již pevně stojí na dlouhých nohou a zvědavě obchází svou mámu. Pak se zastaví a napřímí velké, chlupaté uši směrem k malému okýnku boxu. Právě v tu chvíli jí na čelo dopadne sice tenký, ale zářivý paprsek slunce. Stejně rychle jako se objevil, zase zmizel. A nikdo nemá sebemenšího tušení, že to je poselství od Kincsem: "Ty jsi vyvolená!" Život ve stáji běží dál svým obvyklým tempem. Ryzá kobylka se odvrací od okýnka a vesele poskakuje kolem matky. Kůň ve vedlejším boxu spokojeně chroupá svou dávku sena, venku dál štěbetají ptáčci, vítající jaro. Jako kdyby se vůbec, ale vůbec nic nestalo...

Z NAPAJEDEL DO TOPOĽČIANEK

Kobylka, která se narodila onoho sedmnáctého březnového dne roku 1985, dostala jméno Arva. Matkou jí byla tmavá hnědka Arnika a otcem rovněž tmavý hnědák Scottish Rifle. Arnika se narodila 2. března 1978 taktéž v Napajedlích. Na dostihové dráze účinkovala dvě sezóny - 1980 a 1981. Jako dvouletá startovala pouze dvakrát, z toho jednou vítězně. Jako tříletá vyběhla do šesti dostihů, ze kterých získala jedno třetí místo. Arvin otec Scottish Rifle se narodil roku 1969 v Anglii. V průběhu tří sezón startoval v Anglii a v USA v 18 dostizích, z nichž se 10x radoval z vítězství a 6x z druhého a 2x z třetího místa. Od pěti let byl Scottish Rifle pepiniérem v rodném hřebčíně Lavington Stud a jako desetiletý se stal plemeníkem za Žitném ostrově.
2. října 1986 se uskutečnila v Napejedlích dražba ročků. Jelikož hřebčín oslavoval sté výročí od svého založení, dalo se očekávat, že nabídne ty nejlepší koně. Mezi nimi i Arvu, o kterou byl opravdu veliký zájem. Boj o klisnu zahájili zástupci JZD Libáň, St. statku Nové Město pod Smrkem a VV Zákupy na vyvoláva)cí ceně 350 tisíc korun. Plemenáři z Topoľčianek vyčkávali a do hry vstoupili až na částce půl milionu korun. Nakonec klisnu získali za 530 tisíc korun. Věděli, že koupili dobře, ovšem že se z jejich nově zakoupené kobylky stane po dvou letech účinkování na dráze královna československého turfu, o tom se jim snad nezdálo ani v těch nejlepších snech...

SLIBNÉ ZAČÁTKY

Po dražbě putovala Arva do Topoľčianek. Odtud si ji před Vánocemi odvezl do svého tréninkového střediska v Lysé nad Labem k Františku Vítkovi, kterému se kobylka zalíbila stejně jako věhlasnému žokeji Vlastimilu Smolíkovi. A tak tito tři spolu utvořili stěží překonatelnou "partu".
Arva přijímala tréninkovou práci velmi ochotně, dokonce s radostí. Ale s její dostihovou premiérou trenér Vítek nikterak nepospíchal, dopřál raději kobylce čas dospět a udělal dobře. A tak Arva poprvé ochutnala nezaměnitelnou atmosféru dostihů až v neděli 14. června 1986 ve Velké Chuchli. Na start 1035 metrů dlouhého dostihu pro dvouleté nezvítězivší koně vyběhlo pět klisen. Vítězkou se stala klisna Dalisa, svěřenkyně legendární jezdkyně Evy Palyzové. Nikdo však nad druhým místem Arvy nesmutnil. Pan Smolík zůstal věrný přísloví "První vyhrání z kapsy vyhání" a dal raději kobylce příležitost se s dostihy seznámit. Věděl, že by stačilo Arvu jen postrčit a vyhrála by ona...
O čtrnáct dní později se Arva postavila na start 1000 metrů dlouhého dostihu, tentokrát ve Velké Chuchli. Soupeřkami se jí stalo dalších sedm klisen, které stejně jako Arva ještě neokusily, jak chutná vítězství. Jenže na Arvu stěží stačily, protože ryzá klisnička před nimi proťala pomyslnou cílovou pásku o propastných devět délek dříve. A tak začala série skvělých vítězství...
Ačkoli byla Arva po svém premiérovém vítězství skvěle naladěná a připravená pracovat, trenér Vítek se přesto rozhodl dopřát jí odpočinek a přihlásil ji do dalšího dostihu až 3. srpna. V 1200 metrů dlouhé Ceně Masise si Arva hravě poradila s osmi hřebci a vyhrála o jeden a půl délky. Tímto vítězstvím na sebe upoutala pozornost odborníků i laické veřejnosti. Subtilní kobylka v dostihu sama dokázala odhadnout, kdy má akcelerovat, pochopila, že to, co se po ní chce, je vyhrávat! Panoval však všeobecný názor, že Arva bude dobrá pouze jako mílařka, prý jí chybí vytrvalost...
Další Arvin start se konal v neděli 13. září. Jako horká favoritka 1400 metrů dlouhého Geršova memoriálu nezklamala, i když to bylo doopravdy jen o nos před slušovickým Laurem. Jenže - zvítězila, a to se počítá.
Veleúspěšnou sezonu ukončila kobylka 11. října v Ceně zimní královny na 1600 metrů. Porazit se ji pokoušelo jedenáct soupeřek, ale Arva zvítězila lehce o 3 a 3/4 délky a stala se tak nejlepší klisnou roku (obsadila třetí místo v anketě Kůň roku 1987 za dnes již legendárním Železníkem a Formanem).

SPANILÁ JÍZDA

Před nadcházející sezonou 1988 utrpěla Arva ve výběhu zranění - jiná klisna ji kopla do pravé plece. Naštěstí se díky rychlému veterinárnímu zákroku kobylka zotavila a mohla začít včas trénovat na svůj první start - 1600 metrů dlouhou Velkou jarní cenu, která se běžela 15. května. V poli jedenácti hřebců to Arva neměla snadné. Cválala na konci pole a až 150 metrů před cílem se začala posouvat dopředu. Jako rozžhavená parní lokomotiva lehce předběhla dosud vedoucího Vamberka. Zvítězila o čtyři a půl délky a získala tak pro sebe první klasický dostih a zároveň první díl trojkoruny.
Poté přišlo z Topoľčianek rozhodnutí poslat Arvu do skvěle obsazeného mezinárodního dostihu v Bratislavě, aby všem dokázala, že je stejně dobrá na dlouhých distancích, jako na krátkých. A tak se ryzka, která právě cestování nemilovala, postavila na start 2000 metrů dlouhé Ceny Turf klubu SZM. Průběh dostihu Arvě příliš nepřál. Po dvou kolizích naštěstí opět našla ztracenou rovnováhu a podél bariéry umně vedená žokejem Smolíkem dotahovala náskok ruských koní Sarose a Elastika. Porazila je doslova v posledním cvalovém skoku. Dokonce i překvapený slavný ruský trenér Nikolaj Nasibov se tehdy o Arvě vyjadřoval velmi pochvalně na úkor svých svěřenců.
Jak se blížil 26. červenec, termín 2400 metrů dlouhého Československého derby, stále sílily pochybnosti o Arviných vytrvaleckých schopnostech. Na vážkách byl dokonce i sám žokej Smolík, který Arvu znal lépe než kdokoliv jiný. Trenér Vítek kromě Arvy trénoval i Laténa, o kterém se v souvislosti s derby hovořilo jen v samých superlativech. Dokázal vyhrát úžasným stylem jak 2000 metrů dlouhou Mírovou cenu, tak i Velkou červnovou cenu Rudého práva. Ovšem s Arvou se zatím v přímém souboji nesetkal. Vlastimil Smolík byl na vážkách, zda si pro derby zvolit silného napajedelského hřebce Laténa nebo drobnou kobylku, kterou však měl upřímně rád. Již jednou se ocitl v podobné situaci, kdy měl volit mezi klisnou a řebcem. Zvolil klisnu a... prohrál! Tentokrát se tedy rozhodl obráceně a pro derby si nechal osedlat Laténa. Do sedla Arvy byl angažován Angličan William Lord.
Na start dostihu se postavilo celkem šestnáct koní. Arva měla v průběhu dostihu dvě vážné kolize, při jedné z nich šla takřka "do kolen". Žokej Lord však zachoval chladnou hlavu a ani Arva se nechtěla tak snadno vzdát. V době, kdy se zdálo Laténovo vítězství téměř jisté, začala kobylka předbíhat jednoho soupeře po druhém. Na chvíli se pak dostala i před vedoucího Laténa. Asi dvanáct metrů před cílem běželi oba koně těsně vedle sebe. Bude to Latén nebo Arva? Na tribunách to vře, nakonec Arva vítězí po tuhém boji o hlavu! Velký úspěch zaznamenal trenér Vítek - první tři koně v cíli, tedy Arva, Latén a Vokál, byli jeho svěřenci. A Vlastimil Smolík? Ten se bohužel opět přepočítal... Arva, o níž se ještě před derby tvrdilo, že není vytrvalá, se přizdobila modrou stuhou a k získání klasické trojkoruny jí zbýval už jen jeden krůček - zvítězit v Saint Leger na 2800 metrů.
Po svém "přehmatu" ve výběru koně pro derby se Vlastimil Smolík opět vrátil do sedla Arvy. V Lysé nad Labem začala příprava kobylky na třetí klasické dostihy - Memoriál Ing. B. Tichoty, tedy Oaks (2400 metrů). 31. července se na chuchelském hippodromu postavila Arva na start dostihu jako horká favoritka a svou roli sehrála bez nejmenšího zakolísání - zvítězila v čase 2:33,23 min.

ZBYTEČNÁ PROHRA

Za tři týdny, tedy 28. srpna, se konal v polské Varšavě Arvin důležitý mezinárodní dostih - Cena Prahy na 2400 metrů. Arva byla opět považována za horkou favoritku, ale...
V dostihu měla roli vodičky pro Arvu sehrát zákupská klisna Silistra v sedle s žokejem Tomášem Váňou. Ovšem místo aby Arvě pomohla, spíš jí uškodila. Po startu šla do čela ruská Astra a za ní cválala... Arva! Silistra se v poklidu "vezla" až za ní. Arva tedy dělala vodičku Silitře, nad čímž nechápavě kroutili hlavami jak diváci přímo na tribunách, tak i tisíce diváků před televizními obrazovkami u nás doma. Arva nakonec docválala do cíle druhá, tři délky za domácí Diaminou. Silistru v cíli dělilo od vítězky neuvěřitelných čtrnáct délek - skončila poslední, šestá! Důvodem, proč žokej Tomáš Váňa neuposlechl ordre trenéra, měla být údajně nezanedbatelná odměna za poražení Arvy...

KRÁLOVNA TURFU

Arva absolvovala před Saint Legerem, posledním dostihem sezony a zároveň posledním dílem trojkoruny, ještě jeden start. Její pozice v mezinárodní Ceně československého turfu na 2400 metrů nebyla vůbec snadná, protože klisna byla považována za téměř neporazitelnou favoritku. Navíc kromě stájové kolegyně Choči nebyl v poli startujících koní nikdo, kdo by Arvě mohl v dostihu pomoci a mezi soupeři bylo dost kvalitních zahraničních koní, kteří si nepřáli nic jiného než porazit naši trojnásobnou klasickou vítězku. Choča v dostihu nezklamala a plnila roli vodičky pro Arvu co nejdéle. Před cílovou rovinkou však měla Arva na vedoucího Kurta značnou ztrátu. Jenže ryzá kobylka opět prokázala své kvality a neuvěřitelným finišem dokázala zvítězit o půl délky. Vítězství sice vydřené, ale naprosto zasloužené.
16. října 1988 v 15:40 přešlapovalo ve startovacích boxech sedm neklidných koní. Všichni netrpělivě očekávali odstartování dostihu Saint Leger. Největší soupeřkou Arvy se měla stát Windskating, zatímco Latén se kvůli vleklému zranění na start nakonec nepostavil. Zpočátku dělala roli vodičky topoľčianská Choča, po ní Zao a Lauer. Tempo bylo poměrně volné, proto se Arva snadno dostala v cílové rovince do čela pole. Ovšem žokej Smolík musel použít bičík, na ni snad poprvé v životě! Arva byla značně unavená a začala se k ní nebezpečně přibližovat Windskating. Ryzka však svoje vedení uhájila a zvítězila o jednu délku, čímž získala klasickou trojkorunu. Toho roku v dostizích vydělala 560 000 Kčs a 100 000 zlotých. V Generálním handicapu byla ohodnocena 85 kg, tedy nejvíc ze všech československých koní!
Získat trojkorunu, tedy vítězství ve třech klasických dostizích - Velké jarní ceně, Derby a Saint Leger, je v celém dostihovém světě vysoce ceněný triumf. U nás se to do té doby podařilo pouze třem koním - roku 1947 Panošovi, roku 1951 Symbolovi a roku 1956 Blyskačovi. Arva svým vítězstvím v Saint Leger prolomila po více než třech desítkách let jakýsi "půst" a stala se naším dalším "trojkorunovaným" koněm. Její triumf byl tím zářivější, že Arva navíc zvítězila ještě v jednom klasickém dostihu - Oaks. Zařadila se tak po bok třem dalším skvělým klisnám, kterým se podařilo zvítězit ve čtyřech klasických dostizích. (Byly to Angličanky Formosa a Sceptre a naše Bosna.)
Ovšem zisk klasické trojkoruny vyzdvihl Arvu na zcela výjimečné místo v historii turfu, stala se totiž hned po nepřeknatelné maďarské Kincsem jedinou klisnou, která dokázala trojkorunu získat.

ODCHOD DO CHOVU

Se svými dostihovými fanoušky se Arva rozloučila 6.listopadu 1988. Na chuchelském závodišti tehdy naposled proběhla cílovou páskou s žokejem Smolíkem a pak ozdobena přikrývkou s nápisem Kůň roku 1988 nastoupila do přepravníku, který ji naposledy odvezl do tréninkového centra v Lysé nad Labem a odtud do domácích Topoľčianek, kde na ni čekaly stovky nadšených domácích fanoušků. Přivítání bylo opravdu velkolepé, hodné královny - královny turfu!
Arva se však v Topoľčiankách dlouho neohřála. Uvažovalo se o jejím dalším chovatelském využití. Velký zájem o ryzku projevil rodný hřebčín Napajedla, nakonec na jaře následujícího roku odešla do německého Ostenhofu. Celkem dala sedm hříbat. První kobylka (po Price) uhynula. Roku 1991 následoval ryzý hřebec Arvan (po Surumu). Ten byl poměrně úspěšný, roku 1994 vyhrál I. mezinárodní slovenské derby v Bratislavě. Další hříbata - Asuma (po Surumu, nar. 1992), Avellana (po Sure Blade, nar. 1993), Amonda (po Mondrian, nar. 1995), Agga (po Mondrian, nar. 1996) a Adda (po Solorstern, nar. 1997) - bohužel nezaznamenala výraznějších úspěchů. Z Arviných dcer se v chovu uplatnila Asuma, která dala roku 1999 hřebce Aola (po Winged Love).

EPILOG

Dříve než jaro převzalo vládu nad zimou, v únoru roku 1998, si na křídlech Pegase pro Arvu přišla smrt. Poselství od Kincsem, které jednoho březnového dne k malé ryzé klisničce seslala v podobě slunečního paprsku, se však naplnilo. Arva se stala vyvolenou. Nyní již stojí po boku nejslavnější z nejslavnějších. Možná právě i Arva nyní přemýšlí, ke komu na jaře pošle své poselství. Třeba se letos v březnu narodila další vyvolená...
autor textu: Zuzana Zelinková

Phar Lap

1. ledna 2011 v 3:18 | horses-niki

Příběh:

PROLOG

Phar Lap... jméno dobře známé všem, kdo se alespoň trochu zajímají o koně a je úplně jedno, zda právě o dostihový sport. Dokonce si dovolím tvrdit, že o tomto fenomenálním ryzákovi slyšela i většina naprostých laiků. Phar Lap je prostě pojem. Miláček davů a tuze nenáviděn konkurencí. Jeho skon je obestřen rouškou tajemství a celý jeho život byl protkán až neuvěřitelnými událostmi. Phar Lap byl ve své době nejoblíbenější osobností v Austrálii a nebojím se použít slovo "osobnost" ve spojení s koněm, protože žádný člověk té doby (a možná dodnes...) nedosáhl v Austrálii tak nesmírné popularity a dokonce i nyní na ryzáka velkého vzrůstem i srdcem většina Australanů pohlíží jako na "svého Phar Lapa".
Tento článek berte jako vzdání pocty Phar Lapovi, jednomu ze skvělých "Big Redů", koni, který spoluutvářel australské dějiny...
Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. Spolu s maďarskou Kincsem či americkým Man o´Warem zůstali navždy v srdcích nás všech, ač už jejich vlastní srdce dávno dobila. I dnes, více než 70 let po jeho skonu, se na Phar Lapa v Austálii nezapomnělo. Každý, kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát - vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá, jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se pozorněji zadíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve. Slyšíte to? Ten typický mumraj, provázející dostihy, vůni koňského potu a ze všech stran hlasité skandování jména: "Phar Lap, Phar Lap, Phar Lap!" Pánové s cylindry na hlavě a dámy v nákladných róbách s kloboučky. Hlasatel právě předčítá jména startujících koní. Zavřete oči a přeneste se se mnou do Austrálie konce třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století...

NAROZEN NA NOVÉM ZÉLANDU

Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze singhálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Austrálie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekal na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapův dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval.

TELFORD A WOODCOCK

Phar Lap po příjezdu do Austrálie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis s ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil, zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku.
Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonnost byla oboustranná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Tyto scény všichni známe z filmu "Phar Lap". Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila.

ZAČÁTKY VE ZNAMENÍ PROHER

Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinou ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněž a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimsmus...
Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako kdyby si hlídal svou poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali.

ZÁZRAČNÁ PROMĚNA

Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit z vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy.
Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklového káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních čtyřech dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapův start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčastněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dopředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující energií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancující Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap fovoritem všech dostihů, ve kterých startoval.
Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako ke své "modle". Země zmítaná ekonomickou depresí konečně našla "něco", čemu mohla věřit, k čemu se mohla upnout. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurs na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něm odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nemůže nikdy zopakovat!

ATENTÁT NA KONĚ

Sláva však měla i svou stinnou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu (a myslím že dosud i poslední), se udál ve středu 1. listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však výhrůžné dopisy a telefonáty. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat v Melbourne Cupu, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Ale Phar Lap se na start dostihu nakonec postavil. Konečně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tomem Woddcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa.
Nyní mi dovolte krátké odbočení. Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Uvědomme si však, že ve sportu by mělo jít především o zdraví koně a tudíž každý počin zaměřený proti zájmu koně by měl být považován za naprosto nepřípustný a nemorální. Z tohoto si můžeme udělat obrázek o zkorumpovanosti tehdejší "elitní dostihové společnosti".

THE RED TERROR

Majitelé koní také nebyli vždy rádi, že Phar Lap, zvaný též "The Red Terror", v dostihu poběží. Museli za koně zaplatit přihlášku do dostihu a šance, že zvítězí v dostihu, ve kterém běží Phar Lap, byly takřka nulové. Například ve třech Melbeurne Cupech, ve kterých startoval Phar Lap, byla neobvykle malá startovní pole - 14 koní v roce 1929, 15 koní v roce 1930 a 14 koní v roce 1931. Na rozdíl od standardně početného startovního pole, které obvykle čítalo 20 až 30 koní...
Přes obrovské zátěže Phar Lap vyhrával pokaždé stejným stylem. Naprosto spolehlivě útočil ze zálohy, šel do vedení a vybudoval si náskok. S hlavou hrdně vztyčenou a ušima vzpřímenýma se, pěkně "sbalen" jezdcem, vřítil vítězně do cíle. Nebudu zde rozepisovat jednotlivá vítězství, to by nemělo smysl. Nakousnu však jednu prohru, kterou utrpěl, dle mého mínění, Phar Lap zcela zbytečně. Všeobecný názor panuje ten, že byl Phar Lap posílán do zbytečně mnoha startů, jako kdyby se Telford nemohl nabažit. Naříklad jako čtyřletý vyhrál Phar Lap čtyři dostihy během jediného týdne, mezi nimi i zmiňovaný Melbourne Cup 1931. Telford přihlásil Phar Lapa do Melbourne Cupu i o rok později, roku 1932. Tam byl zatížen neuvěřitelnými 69 kilogramy. Byl poražen, doběhl osmý, když vítězem se stal kůň White Nose, nesoucí pouhých 44 kg! Toto si Phar Lap opravdu nezasloužil! Nutno podotknout, že Telford už v životě na koně Phar Lapových kvalit nenarazil a tréninkové středisko, které si z výdělků za Phar Lapa postavil, později zkrachovalo a Telford zemřel jako chudý muž. Jeho hvězda zhasla s Phar Lapovou smrtí...

TRIUMF V AMERICE

Když už neměl Phar Lap v Austrálii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billy Eliot (tradičním Phar Lapovým jezdcem byl však Jim Pike - vyhrál s ním 27 dostihů z 30 startů). 15. ledna 1932 stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvouměsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Hadicapu (20. března 1932), ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolstí trýzněný Phar Lap se však osmdesát metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02, 4/5). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm, co kdy vstoupil na americkou půdu.

ZÁHADNÁ SMRT

Jenže vše dopadlo jinak. Za pouhých pár dní Phar Lap zemřel. Bylo to v úterý, 5. dubna 1932. Toho dne v půl páté ráno kůň nevypadal dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Austrálie jako Phar Lapův "osobní lékař". Jenže kůň na tom byl stále hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhnul na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal...
Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal.
Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně...

VELKÝ KŮŇ S VELKÝM SRDCEM

Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho ročně přijde obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojovné srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) - pro srovnání - srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšší tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější.
O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval pouze jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord.
Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat," tvrdil Tommy, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpověděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phar Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce!

EPILOG

V melbournském muzeu je po otvírací době. Uklízeč zametá podlahu kolem vitríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklízeč dokončí svou práci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíčů v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomnění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho přijdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve...
"… a Phar Lap probíhá cílem jako první!" jásá hlasatel. Velký ryzák vbíhá do cíle a lidé na tribunách šílí. Vzduchem lítají čepice a tikety těch, kteří si vsadili na správného koně i těch, kteří si mysleli, že to tentokrát Phar Lapovi konečně nevyjde. Děti nadšeně tleskají a dámy kroutí barevnými slunečníky... Nyní už můžete otevřít oči. Právě jste prožili nevšední příběh koně, který byl tak, tak... jiný než všichni ostatní.

Kompletně VŠECHNY Phar Lapovy starty:

Dvouletý (5 startů - 1x první místo, 4x neumístěn)
  • 23. února 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap
  • 2. března 1929 - neumístěn - Hawkesbury Two-Year-Old Handicap
  • 16. března 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap
  • 1. dubna 1929 - neumístěn - AJC Waster Stakes
  • 27. dubna 1929 - 1. místo - STC (Rosehill) Maiden Juvenile Handicap
Tříletý (20 startů - 13x první místo, 1x druhé místo, 2x třetí místo, 4x neumístěn)
  • 3. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Denham Court Handicap
  • 17. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three-Year-Old Handicap
  • 24. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three & Four-Year-Old Handicap
  • 31. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Warwick Stakes
  • 14. září 1929 - 2. místo - AJC Chelmsford Stakes
  • 21. září 1929 - 1. místo - STC Rosehill Guineas
  • 5. října 1929 - 1. místo - AJC Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord)
  • 9. října 1929 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
  • 2. listopadu 1929 - 1. místo - VRC Victoria Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord)
  • 5. listopadu 1929 - 3. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle
  • 15. února 1930 - 3. místo - VATC St George Stakes
  • 1. března 1930 - 1. místo - VRC St Leger Stakes
  • 6. března 1930 - 1. místo - VRC Governors Plate na 1 1/2 míle
  • 8. března 1930 - 1. místo - VRC King´s Plate na 2 míle
  • 12. dubna 1930 - 1. místo - AJC (WF) Chipping Norton Stakes na 1 1/4 míle
  • 19. dubna 1930 - 1. místo - AJC St Leger Stakes
  • 23. dubna 1930 - 1. místo - AJC Cumberland Stakes
  • 26. dubna 1930 - 1. místo - AJC Plate na 2 1/4 míle
  • 10. května 1930 - 1. místo - SAJC Elder Stakes
  • 17. května 1930 - 1. místo - SAJC King´s Cup na 1 1/2 míle
Čtyřletý (16 startů - 14x první místo, 2x druhé místo)
  • 30. srpna 1930 - 2. místo - AJC (WF) Warwick Stakes na 1 míli
  • 13. září 1930 - 1. místo - AJC Chelmsford Stakes
  • 20. září 1930 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli
  • 4. října 1930 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle
  • 8. října 1930 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
  • 11. října 1930 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle
  • 25. října 1930 - 1. místo - Moonee Valle W.S.COx Plate
  • 1. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle
  • 4. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle
  • 6. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Linlithgow Stakes na 1 míli
  • 8. listopadu 1930 - 1. místo - VRC C.B.Fisher Plate na 1 1/2 míle
  • 14. února 1931 - 1. místo - VATC St George Stakes
  • 21. února 1931 - 1. místo VATC Futurity Stakes
  • 28. února 1931 - 1. místo - VRC Essendon Stakes na 1 1/4 míle
  • 4. března 1931 - 1. místo - VRC King´s Plate na 1 1/2 míle
  • 7. března 1931 - 2. místo - VRC C.M.Lloyd Stakes na 1 míli
Pětiletý (10 startů - 9x první místo, 1x osmé místo)
  • 25. srpna 1931 - 1. místo - Williamstown Underwood Stakes na 1 míli
  • 5. září 1931 - 1. místo - VATC Memsie Stakes na 1 míli
  • 19. září 1931 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli
  • 3. října 1931 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle
  • 7. října 1931 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle
  • 10. října 1931 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle
  • 24. října 1931 - 1. místo - Moonee Valley W.S.Cox Plate
  • 31. října 1931 - 1. místo VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle
  • 3. listopadu 1931 - neumístěn (osmý) - VRC Melbourne Cup s obrovskou zátěží
  • leden 1932 - přeprava do USA
  • 20. března 1932 - 1. místo - Aqua Caliente Handicap na 1 1/4 míle v traťovém rekordu
autor text: Zuzana Vlčková

Železník

1. ledna 2011 v 3:18 | horses-niki
Poslední dopis Železníkovi
Milý Železníku,
před Vánocemi přišla smutná zpráva, že se Tvůj zdravotní stav natolik zhoršil, že se lidé kolem Tebe už na Tvé trápení nemohli dívat a nechali Tě milosrdně uspat… Já vím, bylo Ti už 26 let, což je na koně a zároveň vrcholového sportovce věk opravdu požehnaný, ale nejspíš jsem v skrytu duše doufala, že tu budeš ještě pár let…
Tvoje máma Želatina určitě netušila, že její malý ryzáček narozený 29.dubna 1978 bude jedou žijící legendou (tatínkovi Zigeunersohnovi to nejspíš bylo jedno!) Zpočátku jsi běhal roviny, pak jsi přešel na proutěné překážky, ale brzo Tě začaly bolet nohy a byl jsi prodán do Světlé Hory. Uzdravil ses a jezdil Tě Antonín Novák, ale pod ním jsi nikdy doopravdy neukázal, co v Tobě bylo. Neslavně dopadl i Tvůj první start ve Velké pardubické, kdy jsi A.Nováka shodil na Havlově skoku… pak teprve přišla změna jezdce a do Tvého sedla se vyhoupnul Josef Váňa a začali jste trénovat pod dohledem nového trenéra - MVDr. Čestmíra Olehy. Z nejistého koně ses pomalu stával suverénem, s vítězstvím rostlo Tvé sebevědomí. Měl jsi dokonce startovat ve slavné Grand National Steeplechase v Liverpoolu (bylo to v roce 1987), ale kvůli údajným zdravotním potížím Ti nakonec nebyl povolen start.
Ale jak to bývá - všechno zlé je k něčemu dobré. Nebyl jsi unavený a tak jsi mohl v plném lesku stanout na startu 97. Velké pardubické. A stálo to za to! Vyhrál jsi lehce o 12 délek v novém traťovém rekordu 9:65, 13s. Byl jsi oceněn titulem "Kůň roku" a Tvůj jezdec J.Váňa se stal amatérským šampiónem roku.
O rok později jsi další start ve VP opět proměnil ve vítězství, to už Ti fandily pěkné davy.
Po třetí Ti na startu VP dělalo konkurenci 24 koní, ale nebyli dobře připraveni a Ty jsi viděl jejich smrtelné pády… Přesto jsi opět zvítězil, tentokrát o sedm délek. Tvé jméno bylo připsáno mezi legendy tohoto dostihu, jakými byli Brigant, Lady Anne, Epigraf, Korok a Sagar.
V jubilejním stém ročníku VP (1990) jsme Ti všichni drželi palce, abys dokázal do té doby nemožné - zvítězit počtvrté za sebou! Bohužel přišel Tvůj pád na popovickém skoku a bylo po nadějích.
Rok se s rokem sešel, bylo 13.října 1991 a tvá zlatá srst se opět leskla na slunci v poli koní startujících ve 101.ročníku VP. Obrovské davy napjatě sledovaly každý Tvůj pohyb, všichni si přáli, aby byli svědky zdánlivě nemožného - Tvé čtvrté vítězství. Bylo odstartováno, výborně si překonal obávaný Taxisův příkop a my si poprvé trochu oddechli. Dostih se pro Tebe vyvíjel vcelku příznivě - až k Poplerově skoku. Tam upadl Disko a Ty jsi s Josefem Váňou letěl přes něj. V tu chvíli bylo slyšet jen obrovské zklamané zahučení diváků. Jenže pak se stalo něco, co nikdo nepředpokládal. Tvůj jezdec se nechtěl vzdát velkého snu, chytil Tě, popadl ze země bičík, naskočil na Tebe a začal stíhat vzdalující se desetičlenní pole soupeřů (tehdy se ještě smělo po pádu z koně pokračovat v dostihu.) Při pohledu na obrovskou propast mezi Tebou a ostatními koňmi se to zdálo jako čiré zoufalství. V té chvíli jsem si myslela, že bys potřeboval křídla. Nejspíš Ti došlo, o jak cenné vítězství jde, a tak jsi opravdu přímo létal nad překážkami pod mistrným vedením svého jezdce jsi každým cvalovým skokem stahoval náskok ostatních soupeřů. My - diváci jsme ani nedutali, jen mačkali palce a doufali v zázrak. A on se opravdu stal, protože do cíle za obrovského pokřiku (či spíše řevu) vběhl s třídélkovým náskokem! Sledovala jsem Tě skrz nezadržitelně proudící slzy a říkala si, že teď jsi právě přepsal historii Velké pardubické… Bylo to nádherné a naprosto neuvěřitelné. Byla jsem zvědavá, zda Tě uvidím i rok později a Ty jsi skutečně opět přišel, se svým červeným nánosníkem a jiskřícíma očima. Atmosféra na závodišti ale byla napjatá, v areálu se pohybovali demonstranti, kteří se vám - koním, právě vyběhnuvším od startu, připletli společně s policisti přímo pod kopyta. Celé pole to rozhodilo, na Taxisu bylo mnoho pádů a Ty jsi upadl přes ležícího koně, Josef Váňa spadl - a tentokrát T již neměl šanci chytit a zopakovat loňský kousek. Bylo po nadějích, rádoby ochránci zvířat zmařili celoroční přípravu a tvrdý trénink, možná i Tvé páté vítězství v nejstarším evropským dostihu… Ale stále bylo možné doufat, že se pokusíš o nemožné příští rok.
Pak ale přišel osudný 29.říjen 1992 kdy sis na běžné vyjížďce zlomil na zadní pravé noze korunkovou kost. Ihned jsi dostal speciální sádru, se kterou ses (naštěstí!) rychle smířil a noha pomalu srůstala. Ale o závodění již nemohla být řeč… Začal sis užívat života "důchodce a rentiéra" a zdálo se, že jsi docela spokojený. (Však jsi měl proč - z 58 startů jsi 30x zvítězil, vyběhal jsi 1 723 800 Kč a byl jsi nejlepším cvalovým koněm Československa letech 1987, 1989, 1991.)
Blahosklonně jsi přijímal návštěvy a vyplivoval darovaný cukr, protože ten Ti (kupodivu) nechutnal, raději jsi měl jablka nebo chleba. Občas Tě vzali jako atrakci na závodiště, abys vedl koně na start VP, ale Ty ses zlobil, když Tě nenechali běžet a skákat, jak tomu bylo dřív. Na Tvé narozeniny docházely do Světlé Hory pohlednice lidí, kteří na Tebe stále vzpomínali. Na závodišti v Pardubicích ještě dnes zaslechneš pamětníky, kteří říkají: "Jó, to když tenkrát běhal Želda…!" Ano, byl jsi nazýván Želdou, zasvěcení Ti říkali Tygr protože jsi měl v horní čelisti o dva zuby navíc - ale všichni věděli, o kom se mluví.

autor textu: Zuzana Vlčková

New..soutěž

1. ledna 2011 v 3:11 | horses-niki
Takže sem si pro vád připravila new soutěž..


Moc bych si přála a byste mi všichni posílali na email :sandra.rasova@seznam.cz...maily jaký příběh ste s koněm prožili..ten váš nejhroznější nebo nejlepší zážitek s koněm...

Tak už se těším až si ty vaše příběhy budu číst a vyberu nejlepší 3..a ty dostanou malou odměnu..!!!Už se těším;)

Ps:Určitě se mi budou líbit všechny a sem na ně upe zvědavá..xD