Hřebec

8. listopadu 2010 v 18:34 | Sandra Rašová
V ohradě nesl se kůň,
oči měl hluboké jak tůň.
Dva plamínky plápolaly v nich
hrdost a nezkrotnost sršela z nich.
Pysky měl jemné jak samet,
však netekl z nich med...
Jako páv nesl se,ladnými pohyby,
lidi okouzlil,ani se nehnuli...
v tu chvíli řekli si:,,Ten koník za něco by stál."
Nikdo však netušil čeho se bál...
Já stála opodál se zrakem upřeným,
on přepaden pohledem mým zkoumavým,
přiklusal blíž,
jak kdyby říkal mi slyš!
Ke mě si nic nedovolíš...
V očích měl bolest a strach,
které mu někdo do duše vryl.
Zvykl si na to a takto žil.
Člověku nevěřil a když ho udeřil
všechno mu oplatil
kousnutí,kopanec..nic nebylo mu cizí,
na očích vidět bylo mu,že ho to mrzí.
Nikdo s ním nechtěl nic mít,
jen já chtěla s ním navěky být
Po čase pochopil,že ho mám ráda
a udělal ze mě svého kamaráda:)
Když vyhoupla jsem se poprvé na jeho hřbet,
točil se se mnou celičký svět...
Začínal se měnit
a člověku věřit.
Zlí lidé však nechtěli čas mu dát,
chtěli mu co nejdřív život brát...!
V tom z ničeho nic,
zasáhl mě do srdce šíp...
Přinesl s sebou pár špatných zpráv,
že Ašánek není tam...
tam kde býval dosud,
jaký je tedy jeho osud???
Lidé odporní a zlí,nalhávali mi,
že prý už ho prodali.
pak se někdo prořekl,
víckrát už to neřekl:,,Ašánek již nežije..."
prodali ho ....jen v mase...
Milovaný koníček,
měl na duši šrámeček
Proto se ho zbavili
a zemřít ho nechali.
Mocná ruka člověčí,
nedala mu šanci žít.
Nechci s lidmi promluvit
a už vůbec ne jim odpustit!
Můj milý Ašánku,
neboj se ničeho,
v nebi je místa MOC
...i když si měl ještě času dost...
Navždy budeš v mém srdci spát,
dobře vím,že měls mě rád...
Nikdo už ti neublíží,
můžeš žít,tam kde sis přál
..... na svých věčných pastvinách.....
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama