Listopad 2010

Koně z Mladecka..

16. listopadu 2010 v 21:25 | horses-niki
Tak teď vám ukážu koně z Mladecka...



Tohle je Sorent:
kzumrtsdř

f

Lardeon:
dygha
c



Seram:


jjjj
hkdg

Koně od Mastných

16. listopadu 2010 v 21:18 | horses-niki
Tohle jsou koně z Penzionu nad stájí Jakartovice..Nevím jak se jmenujou,ale tady máte nějaké fotky:
td
iuzfl

Graní..

16. listopadu 2010 v 21:15 | horses-niki
Grančeta je Maminka od Geyíí..Je to plnokrevníčka...byla dokonalá a hodná..Taky jsme jí milovali a nikdy jí neuvidím..
ieř
frw
ydfh

Gejša...

16. listopadu 2010 v 21:11 | horses-niki
Gejšinka:pamatuji si jak k nám poprvé přišla byla zlá:-(všichni se ji báli...jenže pak??? bylo to zlatíčko..Milovali jsme jí!!byla Nejlepší..byla skvělá a byla i dokonalá..Už jí nikdy neuvidím je to strašné:-( moc se mi stýská
ghjesyj
n,hflf

Viki

16. listopadu 2010 v 21:05 | horses-niki
Viki k nám přivezli ne dávno..moc na ní ještě nejsme zvyklí,ale čím víc si u nás zvyká tak tím víc je drzá..No snad se zlepší jo a ještě na něco jsem zapomněla je to Haling=o)
koník
fbe e
vik vik

Safira..

16. listopadu 2010 v 21:01 | horses-niki
Safira je hříbátko od Sáry..Má 2 a půl roku a je z koní asík největší..Je to naše bojová veverka..S

každým se hned rve..Máme jí rádi

koník
zse
malinka...
princezna=o)

Sára..

16. listopadu 2010 v 20:54 | horses-niki
Saruška je taky ČT je strašně vysoká a má z každého koně strach,ale tím že je velká je taky

moc rychlá.. A říkáme jí Kráčející Skála když neuhnete,tak vás zašlápne...
xsfsnjmedtgys

Sára...
sajinka..
Saruška

Sandorek

16. listopadu 2010 v 20:50 | horses-niki
 Sandorek je ČT je to bratr od Niki..Je to největší jedlík jakého znám..jezdit se mu nikam nechce ale za jídlo by dal všechno..Je strašně rozmazlený a neposlušný.. 




Ten černý kůň je Sandorek...
sandorek
sandor

Kaštánek

16. listopadu 2010 v 20:44 | horses-niki
Takže povím vám něco o dalším našem koníkovi..Kaštánek je pony křížený s Anglickým

plnokrevníkem..výškou je jako pony ale je strašně rychlý a vytrvalý...
kaaaaaa
jjjj
101
128...
Tak doufám že se vám líbil i Kaštánek...

Pojmy

15. listopadu 2010 v 20:21 | horses-niki
Kůň za otěží - vyhýbá se přilnutí tím, že ohýbá krk dolů
Kůň po otěži - vytahuje udidlo dolů k zemi, kde se o něho opírá - ztrácí rovnováhu
Kůň nad otěží - zvedá hlavu, prohýbá hřbet
Kůň na otěži - mezi ním a jezdcem je měkké přilnutí
Kůň přiužděný - udržuje stálé měkké přilnutí, linie hlavy se blíží ke kolmici
Kůň shromážděný - je to kůň přiužděný, který navíc podsune zadní nohy pod tělo - vzal na ně většinu váhy - lepší rovnováha
Kůň vzpřímený - nejvyšší stupeň shromáždění koně, dosáhl nejvíce možného podsazení zadních nohou, jeho záď se částečně sníží, předek činí dojem zvýšení čili vzpřímení
Kůň na pomůckách- je to kůň na otěži + spolupůsobící pomůcky holení a sedem, kůň je připraven okamžitě reagovat na pomůcky jezdce
Přilnutí - jemné spojení mezi rukou a hubou, vycházející z posunu koňské zádě
Akce - způsob předvádění předních končetin. Může být a) nízká akce b) vysoká akce
Kadence - počet kroků za časovou jednotku
Prostornost - délka kroku
Živost - rychlost reakce na pomůcky jezdce
Kmih - chuť jít dopředu, způsob pohybu
Přiježděnost - stupeň výcviku koně
Prostupnost - stav a schopnost reagovat na pomůcky
Chod koně - krok, klus, cval
Ruch koně - Tempo v určitém chodu koně - krátký, střední, prodloužený, shromážděný
Nákrok - Nepravidelnost kroku - předsunutí končeti

Divocí koně

15. listopadu 2010 v 20:20 | horses-niki
Natolik jsme si přivykli vidět ho domestikovaného, třeba v podobě nájemných koní v jezdecké škole nebo krotkých poníků na poutích, že nás zarazí, spatříme-li ho v jeho přirozeném prostředí, ať už na otevřených pláních Ameriky, v australské divočině nebo na relativně mírných vrchovinách a blatech Velké Británie. Zapomínáme, že do našeho života nepatří jen z donucení, ale také svou povahou.
Žádné jiné zvíře nežije odedávna tak blízko člověku, žádným jiným jsme se nenechali tak fascinovat. Od počátků své domestikace nás se slepou poslušností doprovází do válek a často v nich také hyne. Byl naším nejdůležitějším dopravním prostředkem a dnes je naším společníkem při soutežích a odpočinku.Kůň je od přírody stádní zvíře. Každý majitel vám potvrdí, že koně vypuštění společně na pastviny se vytvoří ,,klovací pořádek" neboli hierarchii a budou se držet převážně ve skupině, i kdyby patřili k naprosto odlišným typům a plemenům. Podobně se divocí koně zpravidla sdržují do stád složených z rodinných skupin o jednom hřebci, pěti či šesti klisnách a jejich potomcích. Ve stádu spí, hrají si a krmí se (divoký kůň se pase až čtrnáct hodin denně) a přitom stále dávají pozor, zda se neblíží nebezpečí. vždy propojen s osudem člověka. Přesto jsou některé končiny naší planety dosud obydleny divokými koňmi a bylo by neštěstí, kdyby se to mělo změnit. Dokud platí Darwinův zákon přežití nejschopnějšího, bude se kůň i v dalších letech dál vyvíjet, prospívat a sloužit člověku.časné ráno, mlhavý úsvit. Na širých pláních amerického západu se nepohne ani lísteček. Vtom zakřičí orel plachtící vysoko nad prérií a ze stáda koní, které doposud vypadalo jako stín, se zvedne hlava, po ní další a další, oči doširoka rozevřené, uši nastražené, pak se dá stádo do cvalu a zbudou po něm jen oblaka prachu a ozvěna.
Mustanga zná dobře každý, kdo viděl film z Divokého západu, americké rodeo nebo alespoň reklamu na marlborky. Na velkých pláních Severní Ameriky žijí tito odolní malí koně zřejmě už čtyři sta let.
Slovo mustang je odvozeno ze španělského mestena (zaběhlý kůň nebo kůň bez majitele). Plemeno se zřejmě vyvinulo z koní dovezených v sedmnáctém století španělskými obyvateli. Někteří koně utekli do divočiny, kde se zabydleli a začali se sdružovat do stád. Jsou známí plachou povahou a vrozeným strachem z lidí, což nás ani nepřekvapuje, uvědomíme-li si, jak se s nimi léta zacházelo. jako většina koní se přesto dají zkrotit a mohou sloužit honákům, kteří oceňují jejich rychlost a pohyblivost.
Obrazek

Prosba koně

15. listopadu 2010 v 20:16 | horses-niki
"Do kopce nežeň mě,
z kopce nehoň mě,
na rovině prožeň mě,
ve stáji vzpomeň mě."

Legrační obrázky koní

15. listopadu 2010 v 18:47 | horses-niki
fffdnds




fdwqfq





koník...





fjnhgdya








ahojík





denisakk





dannua



jééé




jšššš

Tak se chová koník

15. listopadu 2010 v 18:30 | horses-niki

Přirozené chování koní



Vývojová řada předků koně, jak ho známe dnes, a nauka o koni ukazují, že kůň je určen pro pohyb. Stavba jeho těla a fyziologické funkce jsou zaměřeny na jeden cíl: po bezprostřední reakci se rychlým pohybem zachránit před nebezpečím. Důkaz o tom, že vývoj koně byl zaměřen na schopnost vyhnout se nebezpečí nebo se před ním zachránit rychlým únikovým během, můžeme hledat i v těchto ukazatelích: zdravé hříbě se postaví na končetiny po narození velmi brzy, často již do půl hodiny. Rodí se s relativně vysokými končetinami, uzpůsobenými pro rychlý běh. Mléko saje až 50krát za den, při celkové spotřebě 10 - 20 L mléka. Malá dávka nezatěžuje trávicí ústrojí hříběte při běhu. Četné krátké přestávky v sání neomezují pohyb klisny-matky a možnost úniku před nebezpečím společně s hříbětem. V průběhu laktace nebrání klisně v pohybu pevné vemeno a krátké struky. V poměru k hmotnosti těla má kůň velké srdce a také kapacita plic je v poměru k objemu hrudníku relativně velká. Výživa koně je zaměřená na lehce stravitelné živiny, takže denní krmné dávky nezatěžují při běhu trávicí ústrojí atd. Nepřetržitá nebezpečí, neustále opakované podněty, kdy i nepatrné zachrastění nebo téměř neviditelný pohyb na zemi mohly znamenat přítomnost plížící se šelmy, způsobily, že podmíněné obranné reflexy se staly nepodmíněnými, dědičnými. V průběhu nekonečně dlouhých období se u koně tvrdým bojem o život v otevřené travnaté stepi vytvořily nejen dokonalé obranné reflexy, ale i rychlost a vytrvalost, velikost a síla, otužilost proti změnám prostředí a nepřízni počasí, proti žáru poledního slunce nebo chladu sněhových bouří. Všechny tyto vlastnosti učinily z koně nejlepšího pomocníka člověka. Těchto vlastností, které kůň získal dědictvím po předcích, využil člověk ke svému prospěchu, buď aby se dal koněm nosit, nebo aby přepravoval náklad tahem či na jeho hřbetě, a to za každého počasí, na těžkých cestách, v hlubokých polích, bez přerušení v létě i v zime. Člověk od koně prostě vyžaduje vše, co dlouhým vývojem a tvrdým bojem o život z koně vytvořila přiroda. Domestikací byl kůň zbaven všech starostí, které v divokosti musel vynakládat ke svému přežití. Nemusí nepřetržitě a bedlivě sledovat, zda se neblíží nepřítel, nemusí vyhledávat potravu a vodu, místo k úkrytu v krajně nepříznivých povětrnostních podmínkách apod. I když síla těchto instinktů byla zeslabena v průběhu více než 6000let trvající domestikace, přece jen vyzařuje energii, kterou je nutné využít správným směrem. Proto je podmínkou úspěšněho chovu, výcviku a tréninku koně i dostatečná znalost jeho psychologie, návyků, instinktů a způsobu života. Znalost temperamentu a charakteru koně, tj. jeho vyšší nervové činnosti, je nutná pro správnou volbu tréninkového i pracovního zatížení. Z psychologického a fyziologického hlediska jsou v životě hříbat tři kritická vývojová období: (viz. samostatné články) - období posnatální (po narození) - období odstavu - období základního výcviku

Říje(březost)

15. listopadu 2010 v 18:29 | horses-niki
PŘIPOUŠTĚNÍ


Klisnu můžeme zapustit buď přirozenou cestou nebo inseminovat.

PŘIROZENÉ PŘIPOUŠTĚNÍ rozeznáváme:
  • divoké - dochází k němu v přírodě
  • skupinové - ve skupině 20 - 30 klisen je 1 hřebec, který si sám vyhledává klisny v říji
  • individuální - provádí se v hřebčínech i "doma", kdy připouštíme konkrétního hřebce s konkrétní klisnou

Připouštěcí období u anglického plnokrevníka je od 1. února do konce června a u polokrevníka - na jaře i na podzim od 1. října do 1. července příštího roku.


Vlastní připuštění:
Před vlastním připuštěním musí být klisna vyšetřena laboratorním výtěrem a nesmí trpět žádnými nakažlivými chorobami, aby nedošlo k nakažení hřebce. Také hřebec musí být samozřejmě naprosto zdravý.
Po zjištění dobrého zdravotního stavu se klisna připraví k zapuštění. Aby nedošlo k poranění hřebce, provedeme fixaci klisny. Uděláme fixaci přední končetiny (vyvážeme lonžkou přes kohoutek), někdy je třeba provést také spoutání zadních končetin pouty a někdy musíme použít i fajfku. Klisně omotáme ocas bandáží, aby nedošlo k poranění pyje a okolí pochvy vydesinfikujeme (např. hypermanganem).
Po seskoku opět desinfikujeme klisně okolí pochvy a hřebci pyj. Klisnu musíme vodit asi 15 min., aby nemohla semeno vytlačit.
Jak už sem se zmínila, klisnu v jedné říji připouštíme 2x i vícekrát.

Připouštění


INSEMINACE
Přednosti inseminace před přirozeným připouštění jsou:
  • vyloučíme možnost poranění hřebce a klisny
  • dále vyloučíme možnost nákazy hřebce i klisny pohlavními chorobami
  • můžeme provádět selekci špatných ejakulátů (vyřadíme je)
  • můžeme ejakuláty ředit a tím vlastně oplodnit více klisen z jednoho ejakulátu
  • inseminace nám umožňuje odebírat hřebce pravidelně

    Odběr ejakulátu:
  • provádí se do umělé vagíny, která se skládá z pryžového válce, ve kterém je gumová vložka. Na jeden konec se upevňuje sběrač - buď skleněný nebo gumový.
  • Do prostoru mezi válcem a vložkou se pustí teplá voda a dohustí se vzduchem.


    Vlastní odběr ejakulátu:
  • k odběru se používá atrapa, nebo-li fantom, na který hřebec skáče
  • místnost, kde se odběr provádí musí být hygienicky nezávadná
  • technik provádějící odběr je připraven z pravé strany
  • po vydráždění hřebce dojde ke skoku na atrapu, zasunutí pyje do vagíny a hřebec provádí frikční pohyby, dokud nedojde k výronu semene

    Režim odběru:
  • mladým hřebcům se smí provádět odběr max. 3x týdně
  • u hřebců starších 4 let - denně

    Jedním ejakulátem můžeme oplodnit 5 - 8 klisen.
    Objem ejakulátu je asi 100 ml a počet spermií v ejakulátu je v průměru 30 miliard.


    Inseminace klisny
Inseminaci provádíme vaginální metodou. Ruka při inseminaci nikdy nesmí přijít do konečníku.
Vlastní inseminaci provádíme levou rukou oblečenou do ochranné rukavice. V pravé ruce držíme stříkačku nebo ampuli s naředěným ejakulátem.
Když inseminační trubička pronikne do děložního krčku, začneme semeno pomalu vytlačovat. Při vytlačování jemně sevřeme děložní krček tak, aby jsme zabránili zpětnému výtoku semene.
Po skončení inseminace trubičku vyjmeme a klisnu provádíme, jako při přirozeném připouštění.
Inseminace klisny
http://www.gerlich-odry.cz/img/produkty/I09.jpg

Drezura

15. listopadu 2010 v 18:27 | horses-niki

Drezúra

http://www.luckydrasov.cz/pic/drezura/drezura2.jpg

http://www.tarpan.cz/prodani_kone/k_dancer.jpg
Drezura je jedno z nejdůležitějších odvětví jezdeckého sportu. V roce 1532 založil Frederico Grisone akademii, kde byli koně připravování k předvádění složitých pohybů. Během staletí se drezurní jěždění vyvinulo z jakésiho cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. V roce 1912 se jela první drezurní úloha na olympijských hrách. Cílem drezury je co nejvíce zdokonalit pohyb koně. Dobře vycvičený kůň se pohybuje s jakousi ladností, uvolněností, ale přitom musí být velice pevný v nohou. K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Veškeré pohyby, které kůň vykonává, musí vypadat jakoby je dělal z vlastní vůle, kůň musí být schopen reagovat na jezdcovy nepatrné pokyny. Dále je potřeba, aby kůň byl psychicky schopen vykonávat tyto složité drezurní figury, musí být dostatečně motivován ke správnému provádění cviků a k tomu je zapotřebí řádná disciplína. Kůň, který nebude u některých cviků chápat o co se jedná, nebude nikdy schopen tyto cviky předvést.
Samotné závody a cvičení probíhají v tzv. drezurním obdélníku, který má rozměry 20x40 m. V mezinárodních soutěžích je tento obdélník větší a to o rozměru 20x60 m. Jízda je většinou předváděna s doprovodem hudby. V této soutěži jsou dány i stupně obtížnosti stejně jako tomu je u parkuru, s tím rozdílem, že zde není stupeň obtížnosti spojován s výškou překážek, ale s obtížností jednotlivých figur a cviků.
Podle všeobecně platných pravidel jsou po obvodu a uvnitř jezdeckého obdélníku umístěny jednotlivé body, které jsou označeny písmeny. Každé toto písmeno značí místo, kde jezdec s koněm provádí jednotlivé cviky nebo vyznačují místo, kudy má jezdec projet.


Cviky v drezuře
Couvání - Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval - Je to vlastně cval
na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.
Obrat kolem předku - je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec - je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.



Poloviční překrok - je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.

Pasáž

- je to pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.
Piaf - je to vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě
Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen


Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden

Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezúrním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.


Parkur

15. listopadu 2010 v 18:26 | horses-niki
Jak to vše začalo
Takže teď se vraťme zpět do minulosti.Již v roce 1865 na přehlídce koní v Dublinu bylo předveden parkur ve své nejjednodušší verzi, kde koně skákali do výšky a do dálky přes překážky postavené z prken. V roce 1866 se konal v Paříži concours hippique, na kterém byli účastníci hodnoceni při předvedení při předvádění skoků přes řadu přírodních překážek. Celkem přirozeným dalším krokem bylo přenesení soutěží na uzavřená kolbiště, kde je diváci mohli lépe sledovat. V prvopočátcích tohoto sportu však "přeskakovaní" nezajímavých, nevýrazných klád a směšných živých plotů nepřilákalo zdaleka tolik diváků, jako třeba vozatajství nebo jiná, zajímavější odvětví jezdeckého sportu. V roce 1883 byly soutěže ve skákání do výšky
do dálky zařazeny do programu jezdecké přehlídky v New Yorku a okolo roku 1900 začalo parkurové skákání nabývat dnešní podoby. Významným silný podnět dostaly
skokové soutěže zařazením do každoročních Mezinárodních jezdeckých dnů v Olympii, konaných v Londýně.

Parkurové skákání je od svých prvopočátků mezinárodním sportem.První pohár národů, který je v současnosti nejdůležitějším každoročním měřením sil družstev, se jel poprvé v roce 1910. Americké družstvo se zúčastnilo jezdeckých dnů v Olympii v roce 1911. O rok později bylo oceněno na olympijských hrách ve Stockholmu švédské družstvo a mezi jednotlivci zvítězil Francouz Jean CAriou na koni Mignon. Vtomto období , v roce 1928, zvítězil na olympijských v Amsterdamu ve skokových soutěžích jednotlivců náš kapitán Ventura s koněm Eliotem a naše družstvo bylo páté, 

V počátcích skokových soutěží byly penaltové body udělovány za shození lehké lišty položené na vrcholu překážky, přičemž se zakopnutí přední a zadní nohou hodnotilo rozdílně. Soutěžící - zpočátku to byli téměř na výjimky vojáci - seznámili své koně s překážkami dříve než vyjeli na dráhu. Body mohly získat nebo ztratit také za čistotu stylu a obtížnost překonaných překážek. Pravidla se však v jednotlivých zemích značně lišila a někdy byla rozdílná dokonce uvnitř jednoho státu.

Po 2. světové válce nastal v parkurovém skákání obrat k lepšímu. Vzestup popularity tohoto sportu pramenil z Vítězného šampionátu, pořádaného v pozdním létě 1945 ve White City v Londýně. Soutěž připravil plukovník Mike Ansell a n nově reorganizovaná British Showjumping Society. Ansell využil představivosti a do závodů využil nové prvky. Použil například nabarvené klády a výplně překážek, keře květiny. O desetiletí později začala tento sport přenášet televize, a protože se parkurové skákání odehrává v omezeném prostoru a má jednoduchá pravidla, stalo se ideálním předmětem přenosů pro toto nové médium. Televize se naopak zasloužila o širokou diváckou obec sledující tento sport. Pat Smythe ( první žena, která se zúčastnila skokových soutěží na olympiádě v roce 1965)a kůň Flanagan a David Broome s koněm Sunsalve se stali známými v každé domácnosti. Popularita skokových soutěží v Británii po roce 1970 poněkud poklesla, ale v Severní Americe a kontinentální Evropě se těší stále obrovskému zájmu
a velkému zájmu a velké soutěže v krytých halách přitahují množství přívrženců. A teď už zpět do přítomnosti.


Obrazek

Všestranost

15. listopadu 2010 v 18:25 | horses-niki
Všestranost
Všestrannost neboli military vzniklo původně z potřeb testovat způsobilost koní při náročných úkolech pro armádu.
Je to třídenní jezdecká disciplína všestranné jezdecké způsobilosti.
Hodnocení se provádí dle průběžného pořadí po každém soutěžním dni na principu trestných bodů, vítězí jezdec s dosaženým nejnižším počtem bodů po posledním dni.


Všestrannost se skládá ze tří jezdeckých disciplín rozdělených po jedné na jeden den:


DREZURA - hodnocení provedení předepsaných jednotlivých cviků
elegance + kontrola = jezdec s koněm předvádí v gymnastické souhře povinnou sestavu
Bodové hodnocení: provedení předepsané sestavy, v průběžném pořadí vítězí ten, kdo dosáhne nejnižšího součtu trestných bodů
CROSS-COUNTRY - TERÉNNÍ ZKOUŠKA - hodnocení fyzické kondice
odvaha + síla
=
kůň a jezdec absolvují trasu 32 různých terénních skoků; délka trasy12 km
Bodové hodnocení: zastavení před překážkou = odmítnutí poslušnosti - nejvýše 3 x 20 trestných bodů-poté následuje diskvalifikace
pád koně - vyloučení
pád jezdce - 60 bodů
překročení stanoveného časového limitu - 1s - 1 trestný bod
dosáhne nejnižšího součtu trestných bodů
PARKUR - hodnocení poslušnosti a pozornosti koně
přesnost + krása
=
klasické skoky přes umělé překážky
Bodové hodnocení:        
shození překážky - 4 trestné body
zastavení před skokem = odmítnutí poslušnosti  - 4 trestné body
překročení stanoveného časového limitu 1s - 1 trestný bod
Všestrannost na olympijských hrách
Historicky zaznamenávalo Československo na olympiádách úspěchy v disciplině jezdectví v období před druhou světovou válkou, kdy bylo armádním sportem a dostávalo se mu zasloužené podpory. Zástupce drezurního ježdění pan Emanuel Thiel v roce 1924 obsadil šesté místo. V roce 1930 z Amsterdamu si zlatou medaili odvezl František Ventura s koněm Elliot ve skokové soutěži. Českoslovenští jezdci se zúčastnili úspěšně i v roce 1936 olympijských her v Berlíně, kde tříčlenný tým ve všestrannosti vybojoval čtvrté místo. Po druhé světové válce se Československo zúčastnilo olympiády v Římě, kde reprezentovali jezdec Šembera a Hrúzik. Naposledy v roce 1992 prošel kvalifikační limit až do Barcelony Jiří Pecháček v disciplině skoky, z důvodu nemoci koně však z bojů odstoupil. 
Kvalifikačních závodů se Jaroslav Hatla zúčastňoval po celé Evropě a trénink absolvoval převážně ve Velké Británii, kde strávil celkem sedm měsíců.

Western

15. listopadu 2010 v 18:25 | horses-niki

Western riding


Westernové ježdění vzniklo v 19. století v Severní Americe během dobytkářské éry. Způsob jízdy během práce a během různých her, které kovbojové pořádali ve volných chvílích, tvoří základ westernového ježdění. Stáda dobytka se musela zahánět do ohrad velkých farem, kde se jednotlivé kusy sčítaly, značily výžehem atd. To byl svět opravdových kovbojů, kteří tuto práci zajišťovali ze sedla koně za tvrdých podmínek. Relativně malá skupina mužů, kteří se tímto způsobem živili, potřebovala ke své práci pohyblivé, obratné koně klidného charakteru a s chutí do práce.U barelu Mimo to se tito koně museli dát snadno ovládat pouze jednou rukou, aby jezdec měl druhou ruku volnou, a mohl tedy lépe pracovat. Tito američtí chovatelé dobytka byli často nuceni překonat v sedle dlouhé vzdálenosti. Proto hledali a vyvinuli bezpečný a pohodlný způsob jízdy, aby se koně i jezdci unavili co nejméně. V žádném případě nemá westernové ježdění nic společného s pojmem "rodeo". Rodeo je zaměřeno výhradně na efekt a senzaci, kdežto westernový styl je založen na klidu a jednoduchosti. Podstatou westernového stylu je uvolněný kůň. Díky přísné selekci, kterou v minulosti uplatnili kovbojové při výběru svých koní, se ukázalo, že existují tři plemena koní, která splňují podmínky dobrého pracovního koně. Jsou to american quarter-horse, paint-horse a appaloosa. Dnes představuje westernové ježdění populární odvětví jezdeckého sportu a westernoví koně jsou u mnoha jezdců velmi oblíbení.


WESTERNOVÝ JEZDEC
Dobrý westernový jezdec sedí v sedle přirozeně a uvolněně a používá pro ovládání svého koně velmi jemné pobídky. Westernový kůň se jezdí s dlouhou, prověšenou oteží. Pouze v případě, že jezdec potřebuje koně korigovat, zkrátí otěže a vytvoří tak lehký a elastický kontakt s hubou koně. Typické pro westernové ježdění je také používání krátkých hlasových povelů pro zastavení.http://www.juju.cz/foto/gal102.jpg

Sedláme a uzdíme..

15. listopadu 2010 v 18:23 | horses-niki
UZDĚNÍ:
1.Nejdřív se ujistíme,že jsou nánosník a podhrdelník rozepnuté.
2.Přistup ke koni/poníkovi z levé strany.Pokud má vazačku(st.ohlávku)tak ji rozepni-stáhni a zapni kolem krku.
3.Levou rukou chyť nátylník a pravou přetáhni přes krk otěže.
4.Pravou ruku prostrč pod bradou a uchop do ní uzdečku.Levou rukou zasuň do tlamy udidlo.
5.Přitiskni udidlo k pyskům.Pokud nechce otevřít hubu,vsuň mu palec levé ruky do koutku,kde nemá zuby.Udidlo přitom stále tlač k zubům.
6.Až se ti podaří udidlo nandat,přetáhni koni/poníkovi přes uši nátylník.Trochu mu je sklop,aby to šlo dobře.
7.Pokud je pod čelenkou kštice,tak ji vytáhni.Zkontroluj,jestli je čelenka na správném místě a jestli netlačí na koutky uší.
8.Nandej podhrdelník.Ujisti se,že není moc těsný.Měla by ti jít mezi podhrdelníkem a čelistí prostrčit ruka.
9.Připevni nánosník tak,abys mohl/a prostrčit dva prsty.
10.Nakonec zkontroluj,jestli si dobře zapnula všechny přezky a zasunula řemínky do poutek.
SEDLÁNÍ:
1.Přistup zleva ke koni/poníkovi.Polož na hřbet pokrývku a posuň ji,aby byla víc vepředu,než kde bude sedlo.
2.Polož sedlo na pokrývku a pak ho i s ní posuň do správné polohy,což je těsně za kohoutkem.
3.Z přezkového krytu vytáhni přední řemen podbřišníku a protáhni ho poutkem na pokrývce.Pak ho protáhni zpátky do přezkového krytu.
4.Obejdi koně/poníka a na pravé straně udělej to samé.Přez přezky podbřišníku přetáhni zpátky přezkový kryt.Podbřišník prostrč poutkem pokrývky a nech ho visetvolně dolů,aby ses mohl/a podívat,jestli není přetočený.
5.Vrať se na levou stranu koně/poníka,pod břichem prostrč podbřišník a protáhni ho i na levé straně poutkem na pokrývce.
6.Zapni přezky buď do dvou předních zápinek nebo do jedné přední a druhé zadní.Pokud nejdeš rovnou jezdit,utáhni podbřišník jen volně.Přes přezky přetáhni přezkový kryt.
7.Na obou stranách pod podbřišníkem uhlaď koni/poníkovi srst.